Z kempu u jezera Naivasha, který se stal naším dočasným útočištěm, vyrážíme po brzké a vydatné snídani. I když je po ránu velmi chladno a fouká studený vítr, jsme přece jen blízko rovníku a nejvyššího bodu chceme dosáhnout ještě před obědem. Hora neskýtá moc příležitostí, kam se ukrýt před ostrým poledním sluncem. Cestou vyzvedáváme Josepha, který nás již předchozí den provázel roklí Ol Njorowa v NP Hell´s Gate a společnost nám bude dělat i dnes. Málem jej nepoznáváme – očekávali jsme uniformu strážce národního parku, místo toho k nám do auta nastupuje pravý masajský bojovník..

Asi po 45 minutách přijíždíme na parkoviště před branou parku. Kontrolujeme, zda máme sbaleno vše potřebné a chystáme se pomalu vydat na cestu. Narážíme však na malý problém: do národního parku je zakázán vstup s jednorázovými plastovými lahvemi a přestože jsme po příletu do Keni od našeho partnera dostali jako velmi milou pozornost termolahve, ne všichni tu svou mají s sebou. Naštěstí je místní obchůdek na takové případy dobře připraven – kromě občerstvení a suvenýrů jsou zde k dostání i bidony. Joseph do svého velkého batohu přidává rovněž pětilitrový kanystr s vodou, bere do ruky hůl a konečně vyrážíme.

Mount Longonot je spící vulkán, aktivní naposledy v r. 1860. Název hory pochází z masajského slova oloonong´ot, což v překladu znamená „hora s mnoha výčnělky“ či „strmé hřebeny“. Brzy zjišťujeme, že název je opodstatněný. Horu tvoří velmi mělké vulkanické usazeniny, které erodovaly do hlubokých roklí a úzkých hřebenů. Výstup k okraji kráteru začíná v nadmořské výšce 2.146 m. Terén se zpočátku zvedá jen pozvolně. První dva kilometry působí jako příjemná procházka v zoo bez plotů a jiných zábran. Pozorujeme pasoucí se antilopy, žirafy a zebry a o kousek dále prohánějící se paviány. Třetí kilometr je již výrazně prudší. Občas se zastavujeme, abychom se vydýchali a zároveň pokochali pohledy do údolí. Asi po hodině zdoláváme první dnešní metu. Užasle se rozhlížíme kolem sebe - pohled na dno obrovského zeleného kráteru je fascinující. Naše fantazie pracuje na plné obrátky: představujeme si, svědky jakého přírodního divadla zde museli být návštěvníci před rokem 1981, než byla do provozu spuštěna nedaleká geotermální elektrárna Ol Karia a z několika otvorů v Mount Longonot tryskala pára.

Pod střechou altánku si na chvíli odpočineme a posilníme se. K nejvyššímu bodu nám zbývá zdolat ještě 220 výškových metrů. Na 7,2 km dlouhou cestu okolo kráteru vyrážíme proti směru hodinových ručiček. Dosažení vrcholu je tudy rychlejší a prudké úseky snadnější. Okruh se nezdá být příliš dlouhý, my jsme si ale na něj vyhradili 3 hodiny a dobře jsme udělali. Slunce začíná pálit, cesta je čím dál více prašnější a síly ubývají. Většina stezky vede po měkkém vulkanickém tufu a déšť společně s chodci ji zformovali do místy velmi hluboké brázdy a občas je obtížné položit jednu nohu přes druhou. Naštěstí je s námi Joseph, který nástrahy hory velmi dobře zná a zejména ženské části výpravy vždy včas přispěchá na pomoc.

Konečně nahoře! Poslední metry nás stály sice hodně energie, ale odměnou za veškeré úsilí je nevšední a jedinečná podívaná. Na jedné straně zalesněné dno kráteru, na druhé výhledy daleko do Rift Valley. Díky dalekohledu, který s sebou máme, rozeznáváme dokonce jednotlivá obydlí v masajských vesnicích, roztroušených hluboko v údolí. Banány, které jsme včera koupili na tržišti v Mai Mahiu, chutnají naprosto skvěle. Nahlas přemýšlíme o tom, zda jsme vůbec někdy jedli lepší. Ještě pár nezbytných vrcholových snímků, doplnění zásob vody a pokračujeme v cestě. Poté, co překonáme několik strmých klesání, se stezka už jen mírně vlní. Joseph v čele naší výpravy začíná zvesela zpívat. Má stejně jako my radost ze zdolání vrcholu nebo za to mohou ty bobule, které cestou trhal a žvýkal?

Jsme zpět u altánku a jsme za to rádi. Jeho stín nám přichází víc než vhod, je už opravdu velké teplo. Dává se s námi do řeči skupinka sympatických mladých lidí. Dozvídáme se, že jsou to studenti Kenyatta univerzity v Nairobi na třídenní exkurzi po Velké příkopové propadlině. Rádi se s nimi vyfotíme, oni se poté vydávají okolo kráteru, nám zbývá absolvovat poslední tři kilometry zpět na parkoviště. V polovině kopce má pro nás Joseph přichystáno ještě jedno překvapení: ze svého batohu vytahuje masajské šperky a začíná nás jimi zdobit. Nechybí ani nedílná součást tradičního masajského oděvu, zvaná shuka. Před samotným závěrem našeho dobrodružství na Mt. Longonot absolvujeme tedy ještě nečekaný fotoshooting, ale po něm už vážně rychle zpět. Řidič Henry nás se smíchem vítá a ptá se, jakou že to barvu mají vlastně naše boty. Ano, jsme špinaví, zaprášení, ale šťastní a spokojení. Dnešní den stál opravdu za to. Jen návštěvu Elsamere, domova Joy Adamson, kterou jsme si ještě při snídani na odpoledne plánovali, necháme na příště.

Chcete zažít stejné dobrodružství? Těšíme se na vás v létě 2022 na zájezdu do Keni se safari a výstupem na Mount Longonot. 

Tipy a doporučení:

• Do NP Longonot nejsou povoleny jednorázové plastové láhve s pitím. Pokud nemáte vlastní láhev či pitný systém, v obchůdku u brány do NP lze za 130 Ksh zakoupit bidon. Mějte s sebou dostatečnou zásobu vody, pokud se vydáte na okruh kolem kráteru, na cestě můžete být i 5 – 6 hodin. Po celou dobu se budete navíc pohybovat v prašném prostředí.
• U vchodu do parku jsou k dispozici hole, které usnadní jak stoupání, tak i sestup
• Nezapomeňte na opalovací krém a pokrývku hlavy. I když chladnější vítr pocit tepla tolik nevyvolává, rovníkové slunce je velmi ostré
• Zvolte pevnou, neklouzavou obuv
• Pokud nemáte dostatek času nebo odpovídající fyzickou kondici, po výstupu k okraji kráteru se můžete vydat zase nazpět. Obejít celý kráter není povinnost.