Karibu Keňa (nebo Kiňa?)

Právě jsem vás po pouhých XXX hodinách letu svahilsky přivítala v Keni. Za původem názvu země musíme vyšplhat až na nejvyšší horu Mount Kenya, které se říkalo Kirinyaga, zkráceně Ki-nya. Později se výslovnost „i“ blížila spíše krátkému „e“, a po zvolení prvního prezidenta Jomo Kenyatty zvítězilo „e“ na celé čáře. A tak se zrodila Keňa.

Sama o sobě překvapuje svou rozmanitostí, která okouzlí snad každého, kdo sem zavítá. Sudičky jí nadělily do vínku druhou největší africkou horu s trvale zasněženým vrcholem, Východoafrickou příkopovou propadlinu s rozsáhlými savanami plnými divoké zvěře i slunné písčité pláže lemované palmami. Na území skoro sedmapůlkrát větším, než je naše republika žije ještě pořád obrovské množství zvěře, a to převážně v národních parcích, přestože v dobách ještě ne tak dávno minulých, došlo k nenahraditelným ztrátám. Vzdálenosti se tady díky bídnému stavu silnic a špatnému značení neměří v kilometrech, ale v hodinách.

Fyzika na rovníku

Keňu hledejte na rovníku u Indického oceánu. Až budete přejíždět rovník, vzpomeňte si na hodiny fyziky, kdy jsme se učili o různých jevech spojených s otáčením Země. Možná jste si už někdy všimli, že voda vytékající z umývadla se někde točí ve směru hodinových ručiček a jinde zase obráceně. A právě tady můžete zjistit, jak to funguje. Potřebujete jen vodu, vyšší nádobu a trychtýř. Pokud vodu vyléváte přímo na rovníku, odtéká, aniž by předtím kroužila po obvodu trychtýře. Pokud se však vzdálíte pár metrů na sever a pak zase na jih, voda se bude točit pokaždé jiným směrem.

Nový ráj Adama a Evy

Představte si ten úžasný pocit, když si uvědomíte, že jste se právě ocitli v samé kolébce lidstva, jak dokázaly nejnovější výzkumy uskutečněné na základě rozboru DNA. Sem se dostali Adam s Evou poté, co byli vyhnáni z ráje, a odtud se jejich potomci postupně dostali do všech koutů naší planety.

Samotní obyvatelé Keni pocházejí z více než 70 kmenových skupin, jejichž území, tradice a kultura se po staletí překrývaly a mísily a dnes patří zhruba ke 40 kmenům, které mluví odlišnými jazyky. Mezi sebou se domlouvají svahilsky, jazykem, který vznikl jako směsice arabských, hindských, portugalských a anglických slov. Je velmi jednoduchý, a proto pár základních slovíček zvládne každý, kdo se do Keni vypraví. Čas tady plyne nějak pomaleji, takže svahilská slůvka „pole-pole“, která vyjadřují to, že není kam spěchat, se mi vryla do paměti celkem rychle, stejně tak jako pozdrav „jambo“ (džambo), „asante“ - děkuji, a neméně často používané „hakuna matata“ žádný problém.

Asi nejznámějším kmenem jsou Masajové, kteří obývají území jižně od Nairobi, i když zdaleka netvoří nejpočetnější skupinu obyvatel. Zřejmě proto, že přestože lpí na svých tradicích, přizpůsobili se turistickému ruchu a umožňují návštěvu svých vesnic, kde předvádějí své tance, tradiční rozdělávání ohně, prodávají nejrůznější suvenýry a v chatrči u otevřeného ohně, který nepříjemně štípe do očí, plynulou angličtinou vyprávějí o svém způsobu života, což je velmi zajímavé a patří k výrazným zážitkům pobytu v Keni. Už z dálky Masaje poznáte podle červených přehozů uvázaných kolem ramen, jak neohroženě, vyzbrojeni pouze dřevěnou palicí, ženou svá stáda savanou. Ženy, které se starají o děti a tráví den odděleně od společnosti mužů, se krášlí spoustou pestrobarevných ozdob, které tvoří z korálků dovážené jablonecké bižuterie.

Masajům se velmi podobají jejich příbuzní Samburové, kteří osídlili oblast severně od Mount Kenya. Život domorodých kmenů žijících v buši je velmi obtížný, jde doslova o dennodenní boj o přežití, obzvláště pak pro Evropanku, která jej poznala na vlastní kůži a velmi živě nám jej zprostředkovala ve své knize „Bílá Masajka“. Četba je sice velmi sugestivní, ale když do vesnice zavítáte, osloví vás i další vaše smysly, které vás přesvědčí, že realita je ještě mnohem drsnější. Život Keňanů není jednoduchý, a proto mnozí před bídou utíkají do velkých měst s nadějí, že se jim povede lépe. Většina jich však končí v ještě větší bídě, ve slumech na předměstí, do kterých není radno vstupovat, ani při projíždění zastavovat.

S dalšími kmeny jsme setkali v hotelích a skanzenu Ngomongo village na severním pobřeží.

Kikombe kimoja cha chai, kahawa

Dáte si šálek čaje nebo kávy? Obojí se v resortech podává kolem páté, přesně podle zvyku, který do svých koloniálních teritorií přinesli Britové. Káva i čaj pocházejí z místních plantáží, kde jim místní tropické teplé a vlhké klima, nadmořská výška a složení půdy dodává charakteristické aroma a skvělou chuť. Tmavě zelené vršky kopcovitých čajovníkových plantáží, které před sto lety nahradily původní deštný prales, můžete klidně navštívit v okolí Viktoriina jezera a doslova si vychutnat celý proces jeho zpracování.

Květiny z Holandska? Omyl!

K vůni čaje a kávy patří v Keni i vůně květin. Většina růží a karafiátů dovážených k nám z Holandska, je ve skutečnosti vypěstovaná v Keni, odkud se denně letecky exportuje do Evropy.

Růžové vyhlídky?

Jako jizva na tváři Země se táhne tektonický zlom od Jordánska, přes Rudé moře, Etiopii, Keňu a Tanzanii až k deltě Zambezi v Mozambiku. V Keni tvoří Velká příkopová propadlina široké údolí lemované příkrými svahy a řadou sopek, na jejíž dně se vytvořilo 8 jezer s osobitým půvabem každého z nich.

Jezero Nakurusdílejí s obrovskými hejny plameňáků, kterých tu bývají až dva miliony, také volavky, ledňáčci, kormoráni a řada dalších vodních ptáků, pro které jsou jeho vody doslova rájem, a pro nás zase romantickou podívanou. Obzvlášť pohled z okolního útesu paviánů na chvějící se růžovou hladinu doslova bere dech. Ojediněle se mezi majestátně postávajícími plameňáky objevili přihrbení čápi marabu, kteří díky své opelichané hlavě a červeně zbarvenému laloku vypadali poněkud ošuntěle. Avšak ve chvíli, kdy vzlétli, nevěřili jsme svým očím. Proměnili se v elegány, kteří mohli směle soupeřit s hejnem plameňáků kroužícím nad hladinou. Jezero však postupně vysychá, takže kdo ví, jestli mají růžoví plameňáci také růžové vyhlídky?

Krajina kolem jezera s pryšcovými a akáciovými porosty vytvořila ideální podmínky pro život lvů a levhartů, kteří v jejich korunách číhají na svou kořist, kterou tvoří poměrně četná stáda antilop vodušek, impal a oryxů, Thomsonových i Grantových gazel a rodinky prasat bradavičnatých. Nejkrásnější safari jsme zažívali za rozbřesku, kdy byl park ještě zahalen do ranního oparu, ze kterého vystupovali a zase se v něm ztráceli černí i bílí nosorožci, pasoucí se buvoli, zebry a stáda pakoňů. Na vysokých akáciích si pochutnávaly žirafy a houpavými skoky se proháněly po zelených pláních. Přiznávám, že rozeznat bílého nosorožce od černého mi zprvu dělalo docela problémy, oba mi totiž připadali stejně velcí a stejně šediví, a tak jsem začala pátrat. Vysvětlení bylo nakonec velmi jednoduché, vzniklo totiž nedorozuměním. Termín "bílý" vznikl záměnou domorodého afrického slova "widje", což znamená široká ústa nosorožce, a anglického „white“ bílý. A tak když už se jednomu říkalo bílý, druhý se stal pro snadné zapamatování černým. Ve skutečnosti je rozlišovacím znakem šířka tlamy, nikoliv barva.

Zcela jiný ráz má sladkovodní jezero Naivasha, které se stalo domovem velkého množství hrochů, nejnebezpečnějších zvířat žijících v Keni. Během dne se válejí ve vodě a nad hladinu mnohdy vyčnívají jen dva hrbolky, oči střežící okolí. V noci pak vyrážejí za pastvou a vůbec jim nevadí, když zabrousí až do pěstěného trávníku nedaleké lodge, kde je zcela nerušeně můžete pozorovat z prosklené restaurace nebo z balkónu. Vypadají tak nevinně. Ale domorodci o nich vědí své. Ve chvíli, kdy se dostanete do větší blízkosti, než je záhodno, vyjížďka po jezeru se může stát velmi vzrušující. Hroši vám svým neomaleným zíváním dají jasně najevo, kdo je tady pánem. Ponoří se pod hladinu a ostrým tempem se blíží k vám. A tady platí: kdo uteče, vyhraje. Rozhodli jsme se tedy zrychlit a doplout až k ostrůvku Crescent Island. A to ze dvou důvodů. Jednak jsme se tady mohli procházet volně a jednak jsme tady zavzpomínali na Meryl Streepovou, Roberta Redforda a Carl Maria Brandauera.

„Měla jsem farmu v Africe“

Tak se jmenuje kniha Karen Blixenové, která do Afriky přijela zbohatnout, avšak přišla o všechno, včetně osudové lásky. Karen však její tragický příběh nakonec přinesl nesmrtelnost poté, kdy byl zfilmován pod názvem „Vzpomínky na Afriku“. Exteriéry se natáčely právě tady na ostrůvku Crescent, protože tento kus země neobývala žádná nebezpečná zvířata. Velká část románu se odehrává na její farmě v Nairobi. Dům s nádhernou zahradou je dnes muzeem Karen Blixenové, jehož návštěva se dá krásně spojit s obědem nebo večeří v zahradní kavárně. Škoda, že maketa Nairobi z roku 1920 postavená pro natáčení byla zbourána, protože by jistě byla dodnes zajímavou atrakcí. Ale tehdy prostě byla připomínka koloniálního období země nepřijatelná.

Tady se snad ani nedá žít

V nehostinné a vyprahlé krajině, na samé hranici s Etiopií, se nachází obrovské jezero Turkana, dříve Rudolfovo, největší stálé pouštní jezero na světě. Žijí v něm krokodýli, hroši a veliké množství ryb, které navíc dosahují nebývalých rozměrů. Jezero obklopuje kamenná poušť a ostrá černohnědá lávová pohoří se sopečnými kužely, a navíc tady vládne neuvěřitelné vedro a sucho doprovázené nebezpečnými silnými větry. Dnes tu kromě Turkanů žijí El Molové, kteří jsou snad nejméně početným kmenem na světě. Ovšem, nádherný a doslova nezapomenutelný je pohled na magické jezero z ptačí perspektivy. Jeho barva se mění, přechází od břidlicové šedi po diamantově modrou, často se taky zbarví do temně zelené, podle které se mu říká jadeitové.

Lov na „velkou pětku“

Na lov zvířat jezdívali do Keni už v době koloniální éry bohatí Angličané. Dnešní návštěvníci pozměnili svou loveckou vášeň a zbraně naštěstí vyměnili za dalekohledy, fotoaparáty a kamery, a cennými loveckými trofejemi se pak stávají mimořádné záběry úžasné přírody.

Do parků se vyjíždí ještě za tmy. Několikrát jsme byli prvními návštěvníky, a tak jsme zachytili právě se probouzejí ospalá zvířata. Ráno vyrážejí za potravou, a když se blíží poledne, začnou se před slunečními paprsky schovávat do stínu stromů s širokými korunami připomínající slunečníky. Pro nás tak první dějství vskutku unikátního představení končí. Ne všichni se vracejí s tím, že mají „pětku“ v kapse. Další naděje přichází během odpoledního safari, nebo třeba zítra, nebo také až pozítří. Přírodopisné snímky v televizi v nás totiž mohou vyvolat falešné představy, že kam se podíváme, tam odpočívají rodinky lvů, dovádějí slůňata a v korunách stromů elegantně visí levharti, oděni do kožešin zdobených neuvěřitelnými ornamenty. Chyba lávky, dostat se dnes k takovým záběrům vyžaduje velkou dávku trpělivost a štěstí, a proto můžeme být první návštěvou rozčarováni, či dokonce zklamáni. Není třeba věšet hlavu. Všude kolem se pasou stáda pakoňů, impal, buvolů, zeber, tuhle přes silnici štrádují páry pštrosů se svými početnými rodinkami a támhle si zase dokazují svou sílu samci antilopy Thomsonovy.

Salámové stromy

Mezi nejnavštěvovanější parky patří Maasai Mara, aneb Strakatá země Masajů. Ploché rozlehlé savany, které se občas mění v kopcovitou krajinu, a kterou se vlní meandrující řeky, občas pokrývá les, ale mnohem častěji jsou jednotlivé stromy jako by ledabyle rozházené po pláních, které při letu balonem vypadají jako tmavé skvrny na zeleném plyši. Rozhodně vaší pozornosti neuniknou salámové stromy, které získaly tento zajímavý název podle plodů, které opravdu připomínají salámy a mohou vážit až 10 kg. Domorodci je hojně využívají k léčení mnoha nemocí a také v magii.

My jsme měli obrovské štěstí, když jsme v Maasai Mara objevili odpočívajícího geparda, unaveného po úspěšném honu na svou kořist, kterou se tentokrát stala Thomsonova gazela. Gepard musí vyvinout vysokou rychlost, aby se mu podařilo úlovek uštvat, což ho fyzicky vyčerpá natolik, že pak není schopen svou kořist okamžitě pozřít. Musí si odpočinout a znovu nabrat sílu. Ten náš odpočíval téměř hodinu a jen občas zvedl hlavu, aby se ujistil, že o svou večeři ještě nepřišel. Jakmile se do svého úlovku pustil, během poměrně krátké doby byl schopen spořádat pořádnou porci. Gepard ví, že když svou kořist opustí, už se k ní nikdy nevrátí.

Vláha, kterou na jaře přinese období dešťů, sem ze sousedního parku Serengeti přiláká za potravou obrovská stáda pakoňů. V době migrace, kdy země pod kopyty zvířat doslova duní, se v Maasai Maře shromáždí až tři miliony zvířat. S takovým množstvím, které ještě před sto lety bývalo v Africe běžné, se už bohužel nikde jinde na africkém kontinentu nesetkáme.  

Kdo má rád slony, měl by navštívit národní park Amboseli, kde žijí největší sloní stáda. Park má navíc úžasnou dominantu, která je bohužel často ukryta v mracích. Bylo nám líto, že i nám se po celý den schovávala. Ale když se ráno před námi konečně nejvyšší hora Afriky vynořila, byli jsme z té nádhery úplně vedle, že jsme přestali snídat a dali jsme se ihned do fotografování. Kilimanžáro je po celý rok pod čepcem, a tak jeho bílá ledová pokrývka dala doposud činnému vulkánu jeho název. V masajštině Kilima Dscharo znamená Bílá hora.

Rozpustilé žirafy

Mně osobně pořád na safari něco chybělo. Ano, byl to osobní kontakt se zvířaty. Z auta je máte doslova na dosah, ale sáhnout si na ně prostě nemůžete. Nakonec jsem se mohla přece jen mazlit s žirafami. Nevěříte? Zajeli jsme za humna Nairobi do Žirafího centra v Langatě, kam bylo umístěno pár jedinců žirafy Rothschildovy, kteří se tady úspěšně rozmnožili. Když jsme vystoupali po schodech na terasu, koukali jsme si s žirafami přímo do očí. A tak jsme je mohli hladit, krmit speciálními granulemi a zblízka si prohlédnout jejich mohutný chápavý jazyk, který je schopen otrhat listy akácie, aniž by mu ublížily její ostré trny. Do krajiny zahrady dobře zapadá starobyle a trošku tajemně vypadající dům zakladatelů centra, který je dnes využíván jako hotel. V něm jste pod neustálou kontrolou této povedené žirafí rodinky, která zvědavě nakukuje otevřenými okny do restaurace a lobby baru, a nestydí se ani poodhrnout závěsy v oknech pokoje a bez ostychu se vloudit do vašeho soukromí.
Gastronomické safari

Jak najít typické keňské jídlo? To je velmi těžký úkol. Musíme se vrátit zpět k jednotlivým kmenům, jejichž strava je většinou velmi jednotvárná a závisí na způsobu života, který ovlivnilo prostředí, které je obklopuje. U jezer a moře se jedí ryby, krokodýli a mořské plody, masajští a samburští pastevci se živí směsí kravského nebo kozího mléka s krví, hovězí a kozí maso vaří pouze příležitostně. Některé kmeny pěstují kukuřici a různé obiloviny, ze kterých vaří jednoduché pokrmy, do kterých někdy přidávají kousky masa. V hotelích a restauracích se předkládá mezinárodní kuchyně, kterou zpestřuje místní exotické ovoce a zelenina.

Věřili byste, že i alkoholický nápoj může být podáván medicimanem a může být přímo léčivý? Dejte si v restauraci Dawa koktejl. Dawa ve svahilštině znamená medicína nebo kouzelná dávka. Dawa man, který ho v restauracích míchá, k tomu dodává, že má moc vyléčit jakoukoliv chorobu. A co víc, je osvěžující a chutná skvěle. Namíchat si takový koktejl můžete i vy. Existuje několik zaručeně pravých receptů, tak vyzkoušejte třeba tenhle:

1 čajová lžička hnědého cukru

ledová tříšť

čtvrtka citronu i s kůrou

půl dl vodky

trochu tekutého medu natočeného na Dawa špejli, která poslouží k jeho zapracování do nápoje, který se podává ve sklenicích na whisky.

Nejen lidi, ale i sloni mají mlsný jazýček, rádi si totiž pochutnávají na žlutých plodech Maruly. My však dáváme přednost stejnojmennému likéru Amarula Cream Liquer, který se vyrábí destilací jejich šťávy, která následně po dobu dvou let zraje v dubových sudech. Pak se smíchá s nejlepší a nejčerstvější smetanou a výsledkem je zcela neodolatelný nápoj jemné chuti. Každý, kdo si koupí láhev likéru Amarula, navíc automaticky přispěje 20 keňskými šilinky na podporu programu na ochranu přírodního prostředí slonů, které se neustále zmenšuje. To se pak o přírodu pečuje velmi příjemně.
 

Příběh lvice Elsy

V dobách, kdy jsme o cestování jen snili, o exotických zemích ani nemluvě, nás uchvátily knihy Joy a George Adamsonových, kteří v Keni prožili téměř celý život, v těsném sepjetí s přírodou. Málokdo ví, že Joy se narodila v Opavě, o prázdninách pobývala v letním sídle své babičky u Kružberské přehrady a že její dědeček postavil dosud fungující Žimrovické papírny.

Jejich životní osudy se odvíjely od nešťastné události, kdy se ujali malého lvíčete, které vychovali a vrátili do divoké přírody. Tento úžasný „Příběh lvice Elsy“ nechal čtenáře proniknout pod pokličku života afrických šelem a pomohl získat první prostředky k zakládání národních parků a k ochraně divokých zvířat.

Tajemství moře

Východ země je omýván vlnami Indického oceánu a zároveň chráněn korálovým útesem. Zhruba uprostřed se na jednom z ostrůvků rozkládá druhé největší, kdysi hlavní, město Mombasa. Ta pomyslně rozděluje pobřeží na severní a jižní část.

Jižní pobřeží je poněkud romantičtější a první nevšední zážitek se dostaví u přívozu mezi Mombasou a jižním pobřežím. Když sem dorazíte v dopravní špičce, věřte, že se tady můžete seknout na pěkně dlouhou dobu. Pokud ale nespěcháte, máte jedinečnou možnost pozorovat místní trhovce a všední život Keňanů. Vzpomeňte si na Corrine Hofmannovou, která právě tady zahlédla svou osudovou lásku, masaje Lketingu. 

Doprava? Na oslech!

Na severu se kromě vodních radovánek nabízí výlet na ostrov Lamu, který bývával jedním z center obchodu s otroky a dodnes si uchoval osobitý ráz. Ke zvláštní atmosféře napomáhá i všudypřítomný svérázný způsob dopravy. Můžete se pohybovat pouze na oslech, kteří tady dokonce slaví oslí den a mají svůj útulek, kde po celoživotní dřině mohou strávit důstojné stáří.

Podmořský svět na dosah ruky

Byla by škoda zůstat jen u hotelových bazénů a nevyrazit alespoň na jeden výlet a užít si nádherný podmořský svět, když je na dosah. Vody oceánu a korálové útesy, které vytvořily nádherné korálové zahrady, nabízejí skvělou podívanou a zážitky nejen zdatným potápěčům, ale i začátečníkům a nám šnorchlařům. Obdivovali jsme třásňové útesy, podvodní jeskyně a převisy, které poskytují úkryt tropickým rybám. Korálové náspy a mělčiny obývají barevné mořské okurky a houby, murény i plži neuvěřitelných tvarů a barevných kombinací, raritou jsou mořské modré a zlatavé magnólie. Ti odvážnější si nejspíš zvolí lokality, kde se vyskytuje žralok velrybí, kytarový nebo bělocípý. Ve vodě pořádně vytráví a tak byla součástí výletu na korálový rif návštěva ostrova Wasini, jehož pobřeží stráží majestátní baobaby a kde se k obědu podávají senzační obrovští humři a krabi.

Pokud u nás chodíte posedávat s pruty třeba k Berounce, tady se můžete vydat na širé moře a očekávat kardinální úlovek. Bitva s mečounem nebo žralokem není každodenním zážitkem, mnohem častěji ulovíte menší ryby, jako je třeba dorado, ale i tak stojí rybářský výlet za to. I slavného Ernesta Hemingwaye uchvátil lov velkých ryb právě tady.

Druhá africká golfová velmoc

Se svými třiceti devíti golfovými hřišti šlape Keňa na paty golfové jedničce, Jihoafrické republice. Nejenže počet hřišť je úctyhodný, ale o jejich kvalitě, která se tady snoubí s půvabem okolní krajiny, svědčí fakt, že na dvanácti z nich se hrají mistrovské golfové turnaje. Přestože počátky golfu v  sahají hluboko do minulosti a jezdí si sem zahrát stále více golfových nadšenců, pro mnohé je stále ještě golfovou neznámou. Hřiště najdete na vysočině kolem rovníku, na březích nádherných jezer, v divoké přírodě i v blízkosti nekonečných pláží Indického oceánu. a uprostřed divočiny. - pryč Mnohá hřiště jsou položená výše než 1 600 m.n.m., a tak se dá hra bez nadsázky přirovnat k celodenní horské túře. Dalo by se říct, že i hlavní město Nairobi se nachází v golfovém obležení.

Enkare nyarobi (studená voda) čili Nairobi

Je bohužel pravdou, že většina návštěvníků Keni bere hlavní město jen jako přestupní stanici, přestože nabízí zajímavá místa, která jen při letmém proplutí městem zůstanou návštěvníkům utajena. Nejen v útrobách Nairobi se skrývají opravdové poklady, ale i v nevelké vzdálenosti od města jsou "světáci" překvapeni nečekanou atraktivní nabídkou, třeba národním parkem sousedícím přímo s městem. Nairobi je moderní kosmopolitní pulsující africké velkoměsto se spoustou skvělých hotelů, restaurací a barů, kde se podávají speciality etiopské a svahilské kuchyně. Můžete zajít do restaurace asijské, francouzské a řecké, nebo zaměřené na rybí speciality nebo saláty. A to navíc v příjemném prostředí a za příznivé ceny. Nairobi je městem jako stvořeným pro noční život.

Kwaheri

Nashledanou a zase někdy na viděnou v Keni